7. den ráno nás vítá Istanbul, jsme
psychicky připraveni na slovní souboj s taxikáři, tedy ani ne tak souboj,
zjistili jsme, že nejlepší je ignorace a nepouštět se při nezájmu s nimi vůbec
do debaty. Takže bez problémů proplouváme přístavní žlutou řekou taxíků a
pěškobusem se vydáváme ke Galata bridge,
ten je ještě relativně volný, zatím tu
ještě není moc turistů, jen mraky rybářů zkoušejí své štěstí. To se mi líbí a
chvíli je tu pozorujeme a fotíme cvrkot ranního Istanbulu. Za mostem to
střihneme doleva kolem přístaviště ferries, odkud vyplouvá jedna loď za druhou.
Pro holky je atraktivnější nabídka
projížďky metrem, tak koupíme jízdenky na Marmaray (24TL zpáteční jízdenka pro
nás čtyři, tzn. 3TL/os./jedna cesta = cca. 30kč) a ponoříme se do hlubin nové
trasy metra vedoucí pod Bosporem, hluboké je opravdu slušně, kam se hrabe naše
nejhlubší pražská trasa. 
Trasa ze Sirkeci na Üskudar je otevřená jen pár
měsíců, vagóny opravdu voní novotou, ale je tu ještě spousta míst, která by
potřebovala dodělat (stropní obložení, dlaždice…), jinak je to fajn, dostat se
během pár minut z Evropy do Asie :-) Na Üsküdaru se jen krátce projdeme k muzeu
japonských draků - je zavřeno, obdivujeme je tedy jen zvenku přes výlohu,
sedneme na metro a frčíme zpět do Evropy. Cestou do srdce Sultanahmetu se
zastavíme v tureckém MC Donaldu na oběd (jak ten čas letí, ještě, že tu jsme až
do noci!) a kolem těch nejvýznamnějších památek projdeme přelidněné i
liduprázdné koutky Istanbulu. 
Nakoupili jsme suvenýry, na bazaru nějaké to
koření, cukrovinky a čaje. Popisovat klasiku mešit, kde u vchodu nafasují ženy
šátek a všichni musí odložit obuv, Grand bazaru, který je jak Babylon a
krásného Topkapi… asi nemá cenu, ale kde se nám moc líbilo bylo za Topkapi
směrem ke Kennedyho ulici, kde je opravdu velmi klidná část města s pěknými
romantickými domky připomínající spíš staré anglické stavby, než Turecko.
Nepočítám-li projížďku metrem pod Bosporem, tak jsme celou prohlídku zvládli
pěšmo a díky těm „pár kilometrům“ v nohách a vedru, jsme se rozhodli, že na
Kennedyho třídě si chytneme taxíka a necháme se dovézt zpět do přístavu.
Taxikář nás moc příjemně překvapil, cestou nám vykládal, kde co vidíme, chytli
jsme tu největší odpolední špičku (kolem 17h), i řidič povídal, že jsme si měli
vybrat spíš cestu tramvají nebo trajektem :-), ale za tu určitě 30min cestu do
přístavu ukázal taxametr krásných 15TL (cca. našich 150€). Při nástupu do vozu
jsme se na cenu ptali a pán nevěděl, kolik to vyjde, ale povídal, že by to
nemělo být víc než 20TL - to nám přišlo jako velmi rozumná cena, tak i když v
cíli cesty taxametr hlásal 15TL, dali jsme mu 20TL. Mohl se „uděkovat“, jak byl
vděčný :-) jen pozn. - turecké liry jsme neměnili ve směnárně, ale vybrali jsme
si je z bankomatu už v Izmiru, naše banka za zahraniční výběry účtuje 9,-, tak
to pro nás byl nepřijatelnější způsob, jak si liry pořídit. Dnešní večeře na
lodi má téma „bílá“. Tuhle barvu úplně běžně nenosím, ale podařilo se mi v
šatníku vyhrabat bílé tričko a bílé 3/4 kalhoty. Terka má bílé šaty, Bára tílko
s legínami a Martin bílou košili :-) Jak jsem celá v bílém, tak si připadám,
jako bych si odběhla z medical centra ;-) Po večeři a divadle jdeme ve 23.30h
koukat na odplouvání, osvětlené mešity a svítící most přes Bospor, to je
paráda, foťák cvaká o 106 a my poletujeme z přídě na záď, aby to foťák všechno
zaznamenal!
Žádné komentáře:
Okomentovat