6. den - kapitán na to v noci šlápnul a časovou ztrátu ze
Santorin jsme hravě dohnali a v 7.30h ráno máme zakotvíno v Izmiru.
Venku už čeká nekonečná řada otravných žlutých taxiků a každého přemlouvají k
neodolatelné projížďce, kterou hop & hop bus prý neposkytne :-) Táhneme s
sebou jednoho z taxikářů asi 500m od přístavu, stále něco mele a ve vidině
kšeftu nás chce odtáhnout do svého korábu, až když mu Martin po stopadesáté
řekne „dear friend“ a přidá k tomu kouzelnou formulku „geocaching“, tak dá
pokoj - po keškách by nás hold vozit nechtěl :-)
Město se teprve probouzí,
většina obchůdků ještě spí, ale co mě vyděsilo a definitivně odradilo od
ochutnání pravého tureckého kebabu jsou pobíhající stáda švábů po taškách s
pečivem, které jsou vyskládané před ještě zavřenými obchůdky. Nejsem žádný
cimprlich a naopak si prohlídky jiných kultur velmi užívám, ale vsadila jsem na
jistotu ověřené lodní stravy a izmirské lahůdky si odpustila. 
V Izmiru pořídíme
pamětní magnetek na lednici (oproti Anconě je tu skvělý výběr za slušné ceny) a
kolem poledního jsme zpátky v přístavu, tady zvažujeme, zda ještě hupnout do
okružního busu (10€/os.) nebo ne, cesta má prý trvat 1h, odplutí je ve 14h,
takže by se to snad stihnout mělo, ale tým se začíná tříštit - Báře se v tom
vedru nikam nechce a hodlá se jít rozvalit k bazénu, Terka by prý jela - po
demokratickém hlasování se všichni vracíme ještě přes krámek se suvenýry v
přístavu na loď. :-)
Odpoledne na nás na kajutě čeká informace, že z Istanbulu
budeme zítra vyplouvat oproti plánu o 1h dříve - nevadí, stejně jsme neměli v
plánu být venku až do půlnoci :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat