Série - Cesta kolem Toužimi

Podzimní sobotní den osvícený sluníčkem láká ven. Šance dostat se ven se nám nabízí krátce po obědě. Děti nám dávají volno na vycházku, tak proč toho nevyužít. Do 17 hodin musíme být zpátky doma, ale i tak nám ty necelé tři hodinky na čerstvém vzduchu stojí za to. Pohled na geocaching mapu nabízí několik možností, ale líbí se nám nejvíc nabídka procházky kolem Toužimi. Vzhledem k časové tísni to asi nebude procházka v poklidu, ale spíše v poklusu.

I tak vyrážíme a po cca. 35 minutách cesty odlovujeme první keš - kapličku na cestě z Toužimi na Žlutice, kde necháváme dva TB a měníme jedno CWG. Odtud jedeme ještě na jednu drive-in kapličkovou keš přímo v Toužimi. A pak už hurá na sérii. Na doporučeném parkingu už stojí dva geovozy s nalepenou ještěrkou.

Druhá keš je u rybníčku a ani nález této nám nedělá žádné potíže.

Cesta až ke keši č.4 vede celkem hezkou alejí. Zlatavé listí nám šustí pod nohama a celkem studený vítr nás nutí si zapnout bundu až k bradě.

Čas máme dobrý a tak se od č.4 vydáváme ke kapličce, která sérii trošku natahuje směrem do lesa. V lese je trošku blátivěji a tak náš pohyb po cestě vypadá , jako když skáčeme panáka. Tento způsob chůze docela nás zahřívá a navíc tu nefouká ten studený severák, takže si můžeme trochu rozepnout bundu.

Kaplička je hezká, ale pohled dovnitř na stavební materiál a vypité láhve od piva napovídají, že se tu buď scházejí místní násoskové nebo zedničtí mistři. Ať je to tak nebo jinak, tak přejeme kapličce brzkou dostavbu a odpovídají vnitřní vybavení namísto současného. Třeba tu pak časem vznikne nějaká ofiko stezka.

Od kapličky se dostáváme až ke včelínu a divnému pomníčku, kde z nápisu na něm umístěném zjišťujeme, že se nacházíme na psím hřbitově. Ale zřejmě na VIP hřbitově určeném pro myslivecké psy.

Další keš, nepatřící do série je u rybníka...tedy v současné době u močálu. Láká nás posbírat houby rostoucí všude kolem, ale běžící čas nám to zakazuje a tak jdeme na poslední keš v sérii i poslední dnešní keš. 

Cesta od rybníka žádná nevede a tak volíme cestu tzv. za šipkou, což se ukazuje jako celkem dobrá volba. Sice nás čeká nějakých 500m přes zorané pole, ale to je kupodivu suché a cesta po něm je je snad i příjemnější než poskakování blátivou škarpou lesem ke kapličce.

Od č. 5 už míříme zpět na parkoviště, kde mezitím naše auto zcela osiřelo.

Shrnutí

Procházka byla příjemná a ze sluníčka jsme nasáli energii pro případné zamračené podzimní dny. Série nám ale připadá trošku nedotažená...přece jen okruh by byl asi lepší, ale jsme rádi, že si někdo dal práci a donutil nejen nás na prima podzimní procházku. Zpracování keší bychom oznámkovali tím, že nenadchnou, ale ani neurazí.